Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.12.2009 (pes: Tjabo, psovod: já, navigátor: Klára Kmoníčková)

plocha: asi 160 000 m2 (400x400m)

čas hledání: necelá hodina (asi 51 minut)

body (vysvětlení):

bod 002 horní hranice oplocenky

zaj – první zájem psa , dolní konec oplocenky

bod 003 – místo kde jsme se vydali za psem, na konci houští

fig - místo figury

hranice terénu: vlaječky b1,b2,b3,b4

Obrazek

 Hledání jsme začali v rohu b1 (vlevo nahoře, ještě nebylo zaplé trasování v GPS) a udělali jsme avizaci cesty k rohu b3 (vlevo dole). Z rohu b3 jsme pokračovali k rohu b4 (kde Klára zapla trasování :-P), což už byl začátek pásování (dostali jsme se proti větru – jestli se ten mírný vánek dá tak nazvat), které jsme zvolily po 50 m. Po celou dobu se Tjabák pohyboval 10-15 m před námi a stáčel hlavu dolů, což nasvědčovalo nezměněnému směru vzdušného proudění. Po průchodu kolem oplocenky Tjabo najednou ožil (bod zaj), začal se od nás vzdalovat a aktivně hledat. Nechala jsem ho proběhat houští pod oplocenkou (které jsme původně chtěli nadejít, ale jelikož tam byl opačný směr vzdušného proudění tak jsme se vrátili a houší podešli), kde ale nic nenašel a tak jsme pokračovali dál. Po vyjití z houští se nám vítr zase vrátil do normálu a po pár desítkách metrů to Tjabák zalomil doprava (téměř ukázkový navětření), proběhl řidší les a zaběhl do hustšího, kde se nacházela ukrytá osoba. Už jsme věděli, kde zhruba osoba je, ale samotný dohledání bylo trochu problematičtější. Tjabo byl mírně zmatený z toho, že ta osoba byla najednou cítit úplně všude, ale nikde na zemi ji nemohl objevit. Pak začal koukat po stromech, jestli to náhodou není vejška, což samozřejmě nebyla. Osoba se nacházela za vyschlým korytem potoka, které ho nejprve nenapadlo přeskočit. Ale napodruhé ho to už naštěstí napadlo, takže osobu zdárně našel, vyštěkal a pak jsem přišla i já s odměnami…   

Tjabo mě hodně příjemně překvapil. Tenhle způsob i délka hledání pro něj byly nové, ale popral se s nimi dobře. Začínali jsme avizací cesty a Tjabo bylo nejdřív trochu zmatený, že jsem mu nasadila dečku, rolničku a vydala jsem se jen tak na procházku, nikam jsem ho neposílala…taky jsem měla docela obavy z poměrně dlouhého času hledání, jestli mu vydrží chuť i když dlouho nikoho nenajde, nechtěla jsem ho úplně demotivovat. Tahle obava se ukázala jako úplně neopodstatněná, Tjabo se celou dobu tvářil spokojeně, byl rád že má volný pole působnosti a nikdo mu do toho ´nekecá´ - v podstatě jsem zjistila že tenhle způsob práce je mu mnohem přirozenější než revírování. Intenzita práce byla stejná na začátku i ke konci, v momentě kdy začal cítit osobu se samozřejmě zvýšila. Po skončení práce (vyštěkání a odměně) nechtěl pochopit že už je konec a klidně by pokračoval v hledání dál (což dával poměrně hlasitým způsobem najevo…:-D). Samozřejmě potřebujeme spoustu věcí vylepšit, ale od toho budou další tréninky, na které se moc těšíme (bohužel lednový byl zrušen, prý kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám…nevim, co tím  bylo myšleno, vždyť tady je jen po kolena sněhu :-P).