Po měsíci běhání, kdy jsem stále nemohl pochopit, že mám táhnout, jsme jeli na hory. Panička jen tak z recese přibalila postroj...a nevím jak, ale právě na běžkách se mi podařilo pochopit, že mám táhnout. Sice se to ´táhnutí´ v žádném případě nepodobalo dnešku, ale byl to dobrý základ. A tak jsme vlastně poprvé vyzkoušeli skijoring, a dokonce když jsem se vydal na lov myší mimo cestu, tak panička hnedka za mnou...akorát nechápu, proč při tom vždycky nadávala...:-).
Po návratu z hor jsme zustali jen u canicrossu, protože tady nebyl sníh. Ale na jaře dostala panička další skvělej nápad, že bych moh tahat na kolečkových bruslích. A já zjistil (a panička to taky poznala) že mám rád rychlost, když se mužu pořádně rozběhnout, a ne když mě brzdí běžící panička. Občas na brusle jezdíme, ale ne moc často, přece jenom asfalt není na moje packy a klouby to pravý.
Takže paničce nezbylo nic jiného, než se se mnou odvážit na kolo, a riskovat, že stejně jako v případě běžek, ji zatáhnu někam do křoví. Ale naštěstí se mi to zatím nepodařilo, a asi ani nepodaří, protože teď už vím, že se běhá jen po cestách. A bikejoring mě baví ze všeho nejvíc a paničku taky. Akorát ještě moc neumím povel stuj...ale na kole jsou brzdy :-).
Tuhle zimu jsem už i docela solidně zvládal skijoring, ale byl jsme zapřažený jen chvilku, protože nám paničky mamka nestačila. Tak jsem si běhal na volno a závodil s paničkou, kdo bude dřív dole z kopečka. Stejně jsem vždycky vyhrál, i když měla náskok.
Teďka nedávno se paničce vloudil do hlavy další bláznivý nápad, pořídit si koloběžku. Takže pilně šetří, a já se těším, až zas vyzkouším něco nového.