Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na podzim 2004 jsme si složili ZOP, na jaře 2005 i ZZO. Doufám že k tomu brzy přibyde i ZPU 1, na kterou jsme chtěli jít už na jaře 2005, ale nějak nám to nevychází...

Na jaře 2005 jsme také byli na poslušnostních závodech, pořádaných našim cvičákem v Přelouči. Soutěžili jsme v kategorii ZOP. Počasí bylo katastrofální, všichni pejsci byli schovaný v autě, ale já mrz celý den venku, tak se to trochu na mym cvičení projevilo (třeba jsem si při dlouhodobém odložení sednul, což nikdy nedělám). Celý den foukal hnusný vítr a lilo jak z konve, a aby to nestačilo tak do toho ještě začalo sněžit...počasí jak dělaný...byli jsme rádi když jsme se dostali domu do tepla, mokrý a zmrzlý na kost, protože se na fotbalovém hřišti, kde se závody pořádali, nebylo kde schovat. Výsledky se mi už nechce hledat, ale umístili jsme se tak nějak pruměrně uprostřed, takže žádná sláva ( ale poslední jsme taky nebyli :-))).

V létě jsme se vypravili na tábor do Loun. Bylo to tam skvělé, poznali jsme užasný sport agility a nové kamarády ( Míšu s jorkšírkou Sandy a Alču s kokrem Kimem). Strávili jsme  týden po stanem, u řeky, kde jsem se koupal. Na konci tábora byli závody i s kategorií pro začátečníky, tak jsme se samozřejmě zúčastnili. Skončili jsme 4. a celý tábor měl za následek to, že jezdíme nyní na agility do Sezemic, kde jsem se už krásně zlepšil...

Na podzim nastal náš první dogtrekking. Puvodně jsme chtěli na dogtrekking už dříve, ale nepříznivé okolnosti (jako nemoc a rodiče) nám to nedovolili. Tak jsme se vypravili na Oderský puchýř. Musím říct že závod nezklamal a panička si oderských puchýřu přivezla spoustu :-).  Počasí nic moc, skoro pořád mrholilo, ale my jsme si závod užívali (teda panička asi jen do 30 km, pak kvuli puchýřum pěkně pajdala a trochu mě brzdila...no druhý den už skoro nechodila...). První den jsme se doplahočili asi na 51 km, kde jsme přespali. Poslední úsek cesty byl nejzajímavější, všude samé bahno, panička se jim chtěla nejspíš dobře maskovat, a proto do něj pořád padala...i když nevim jakej to mělo význam když nebylo vidět na krok a přestávala ji svítit už beztak mizerná baterka...no druhý den se zvedla a zjistila že skoro nemuže chodit, natož došlápnout pořádně na některé chodidlo...no ale šli ( teda okolní lidi se museli tou paniččinou chuzí docela pobavit :-)) jsme dál...a věřte nevěřte...až do cíle. Oba jsme měli strašnou radost že jsme došli do cíle a věděli jsme, že nejdeme na posled. Mě se ta delší procházka líbila a nejevil jsem nějaké známky únavy (a panička na mě vrhala nepochopitelné pohledy). Skončili jsme 21. z 34., což na poprvé není tak špatné.

Na podzim se ještě pořádali na našem cvičáku klubové závody v poslušnosti, kde jsme závodili v kategorii pokročilých...a světe div se-bylo z toho první místo a krásný pohár :-).

A konal se poslední dogtrekkový závod sezony, a i když to byl jen MID, tak si ho přece nemužeme nechat ujít. Tak jsme vyrazili na WITKO SAPA HA cross. Vzhledem k tomu že to byl pouze MID a už jsme měli za sebou LONG, tak panička dostala bláznivý nápad si těch 50 km zaběhnout. Střídavě jsme šli a běželi, a toto tempo nám vydrželo až do cíle. A vyplatilo se to. S časem 7 hodin a 13 minut jsme skončili na 3. místě :-).

Tááák to je zatím vše-snad jsem na nic nezapoměl. O dalších akcích už budou jednotlivé články...doufám :-))

 

Náhledy fotografií ze složky Kde jsme byli?

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář