Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekS agility jsme se poprvé setkali na LVT v Lounech, v létě 2005. Od podzima jsme se, přes velké protesty paniččinejch rodiču, rozhodli jezdit na agility do Sezemic ( www.agility.unas.cz ). Moc se nám tam líbí, ale má to jednu chybu. Je to ´trošku´ z ruky. A hlavně v sobotu tam moc nejezdí autobusy.

No, agility mě hodně baví, alespoň se tam trochu vyblbnu. Nejraději mám obyčejnou skokovou překážku, na tý se nedá skoro nic zkazit. No dobře, muže se schodit. Ale já tyčky moc neschazuju. To zonové překážky jsou horšíObrazek. Vubec nechápu proč bych měl na jejich konci brzdit, když jsem tak hezky rozběhnutej... Co se týče tunelu, látkový mám docela rád. Pevný tunel mě baví, pokud je rovný. Když je mírně zahlý, tak mi nevadí. Pokud je hodně ohlý, tak záleží na tom, jakou mám zrovna náladu.  Slalom na levou ruku mi docela jde, na pravou je to kapku horší...no a náběhy do slalomu musím taky zlepšit. Ale už jsem se naučil perfektně proskakovat kruhem, dřív mě totiž přišlo výhodnější skočit spodem. Už od začátku jsme se soustředili hlavně na rychlost, i za cenu menších chyb. A panička říká, že jsem se už hodně zlepšil.  

Nejraději mám jednodušší parkury, kde se mužu pořádně rozběhnout. Ty těžší, kde nejsou skoro žádný rovinky, moc nemusím a prý zbytečně zpomaluji. No ale celkově je panička spokojená, protože vidí že mě to baví. Doufám že brzy vyrazíme na nějaké závody a neuděláme si moc ostudu ( no nebo at si ji klidně uděláme, aspon bude sranda). A taky doufám že se nám podaří splnit A1, a pak se uvidí :). Určitě také zkusíme specialní závod retrievru...

 

Náhledy fotografií ze složky agility

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář