Jdi na obsah Jdi na menu
 


psáno 5.2.2006

Dogtrekking nám nejdříve vubec nevycházel. Chtěli jsme jet hned na první závody, které budou paničce věkově přístupné, na Šlapanického vlka 2005. To ale zaútočila zákeřná angína. Tak jsme tedy chtěli na Fryštácký dogtrekking. Bohužel se mezitím rodiče stihli rozhodnout nás na dogtrekkingy nepouštět.

Nakonec jsme přece jenom po velkých bojích doma vyrazili na Oderský puchýř 2005, samozřejmě na LONG. Počasí bylo skvělý, každou chvíli padal krásný osvěžující deštík a aspoň mi nebylo teplo. Ale paničce se promáčely boty a asi na 20 km se ji udělal první pravý ´oderský puchýř´.  A zdaleka to nebyl poslední. První den jsme se dobelhali na 51 km. A druhý den se panička dopajdala do cíle. Bylo z toho hezké 21. místo ( z 34 učastníku) s časem 32 hodin a 20 minut.

Náš další dogtrekking byl WITKO SAPA HA cross 2005. Panička byla poučená odminula, takže si dávala pozor aby měla suché boty J a navíc byla vypsána jen kategorie MID...takže jsme dopadli o poznání uspěšnějc. Skončili jsme na krásném 3. místě ( z 23 učastníku ) s časem 7 hodin a 13 minut.

Dogtrekkingy nás nadchly a stali jsme se dalšími z mnoha závisláků. I když já jsem objevil dva závažné problémy- raději bych chodil na volno (ale to by zase panička remcala že ji nikdo netáhne) a pak bych potřeboval chodit s někým, kdo mě nebude pořád brzdit (paničce nic neříkejte, ale je hrozně pomalá...). K vánocum jsem dostal prima brašničky, tak si ponesu svoje věci a panička třeba trochu zrychlí. Tento rok se plánujem účastnit dogtrekkingu, počínaje hned Krušnohorským...

psáno 26.8.2006 ( aneb co se po půl roce změnilo)

No, bohužel, přístup rodičů k trekům zůstává nadále stejný, takže se doma před každým trekem panička pravidelně s rodiči rozhádá.  Na to navazuje i další problém - finanace - rodiče odmítají sponzorovat jakékoliv závody ( a zvláště dogtrekkingy). To jen pár pesimistických informací pro ty, kdo si myslí jak nejsou moji rodiče z treků nadšený ( ale obvzláště pro Lenku s Azorkem :-)).

Ale jelikož panička je od přírody optimista, tak něco z té lepší stránky. Navzdory všem problémům jsme od Oder nevynechali jediný LONG-i když pravda, že např. v Cakově jsme byli opravdu jen kvůli těm lidem, panička nijak netoužila táhnout se 90 km těmi tropickými vedry :-). Poznali jsme spoustu normálních lidí ( podle paniččinýho měřítka, nezasvěcení říkají něco o šílencích...) a dogtrekking se stal něco jako dorga...už se s tím prostě nedá přestat :-).

Panička mě brzdí čím dál míň a většinu treků teď chodíme bez bivaku. Teda pokud paničce zrovna nepřeskočí v hlavě a nerozhodne se hrát si na šneka ( viz Fryšták - došli jsme minutu před skončením časového limitu :-). 

Ale přes všechny kraviny je pořád nejdůležitější moje zdraví, takže máme na kontě i jeden nedojitý trek ( Jihlava ). Panička může do cíle dojít zrasovaná jak chce ( kdo neviděl fotky z Krušek na Alčiných stránkách, neuvěří :-)), ale na mě dává pozor ( takže když jsme začal zvracet a pajdat, nechali jsme se na poslední kontrole odvézt ).  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář