Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na tento dogtrekking jsme vyráželi rovnou z tábora v Lounech ( odjížděli jsme o dva dny dříve ).  Z Prahy jsme měli slíbený odvoz od Markéty ( naštěstí, spoje z Loun do Fryštáku byli děsivý J). A já jsem měl premiéru v Pražské MHD.  Myslím, že panička byla velmi vděčná, že jsme se choval slušně, protože sama byla obvěšená jak vánoční stromeček a vodítko držela spíš symbolicky ( kdybych se rozhod jít někam jinak, tak nemá šanci mi v tom zabránit J).  Naštěstí díky Markétinýmu detailnímu popisu jsme cestu zvládli a dorazili na domluvené místo.

A už se jelo. Stavovali jsme se ještě u nějakých příbuzných na oběd ( kam jsme navzdory všem protestům byli s paničkou taky vtaženi – ale panička si oběd chválila, prý byl moc dobrej ). Tam jsme taky nabrali Markétinu ségru a vyrazili jsme do Fryštáku.

Panička štˇastná že je zase mezi svými, postavili jsme stan, došli na kratší procházku a čekali na Gwen, až nám přiveze Aretku ( anglický špringršpaněl ). Na Fryšták nám ji totiž Ája pujčila, tak panička šla s dvěmi psy-což později zjistila, že se téměř rovná sebevraždě J.

Večer uběhl docela rychle, Miloš Slaměník dostal přání a dort ke svým 70. narozeninám ( hlavní dárek ho teprve čekal J)…

A už je ráno, panička jde honem hledat startovní listinu-no je docela spokojená, startujeme skoro na konci. Cestou na start se všichni skoro pozabíjíme, protože já s Aretkou se do sebe pořád motáme. Konečně dorazíme na náměstí, kouknemem se na pár startů ( jen tak tak zjistíme jakým směrem se má jít :-)) a už jsme taky na řadě. Po celym Fryštáku se ještě do sebe s Aretkou motáme, ale jakmile vylezem na polní cestu, je to už dobrý. Konečně jsme pochopili, že spolu nejspíš pudem ještě dlouho, tak se oba věnujeme tahu.

Začátek je hezky z kopečka, tak popobíháme a doháníme Báru, která má tentokrát od Marušky půjčenou Bonnie. Spolu jdeme-popobíháme docela kus, kolem nějakého hradu ( neptejte se jak se to tam jmenovalo, itinerář nepřežil sobotní přívalové deště :-)), přes ohradník ( naštěstí bez krav )...cestou míjíme pár lidí a doháníme Pavla, který se k nám připojuje.

Nakonec se u nás objeví Miloš s Honzou, tak se k nim panička připojuje...pořád si ještě naivně myslí, že si trek zaběhneme a s největší pravděpodobností budeme do půlnoci  zpátky...Aretka se sice už od našeho dohánění Báry tváří trochu udejchaně, tak ač se panička těšila na dvojnásobný tah, nechává si ji jít u nohy a táhnu jen já...

Jde se nám docela dobře, sice sluníčko začíná docela hřát, ale teploty nestoupají do žádných extrémů, jako na Cakově. Kousek před první kontrolou nás dohání Hana s bíglem, tak se k ní připojujeme a společně zdoláváme odporný kopec k první kontrole.  Odtama je zase šílený klesání, které využíváme k seběhu ( což je v tom lese docela sebevražda...). Naštěstí kopeček pokračuje i po asfaltce přes vesnici, a ač jindy panička na asfalt nadává, teď z aněj byla docela vděčná ( už ji aspoň každý krok nehrozil vymknutý kotník :-)).

No, co jsme si seběhli, to si musíme zase vyjít, a tak opět následuje stoupání. Míjíme nějakou ohradu s kramava ( nebo ovcema? ), která mě strašně zaujme ( teda ta ohrada ne, spíš ty zvířátka vevnitř :-)). Do kopce se k paniččině nelibosti pěkně flákám ( když netáhne Areta, tak proč bych měl táhnout já? ), takže místo dvojnásobného tahu si to šlape pěkně po svejch....nakonec ufuněná panička a Aretka zvítězí, zastavujeme, dpstáváme napít ( teďka panička lituje že s sebou nemá špek jako normálně-jako pro nás, psy, Aretce by docela bodnul ).

Hanka mizí v dáli a my se pomalu vydáváme za ní...Aretka z takto brzkého ukončení odpočinku vůbec nadšená není a chvíli se uraženě táhne pár kroků za námi...naštěstí ji to za chvilku přejde a jde kousek před námi...jendu výhodu to má...aspoň ji už panička nemusí držet u nohy, jde pár kroků před námi, ale naštěstí už nemá snahu táhnout. Kousek před druhou kontolou se vydáváme na rozcestníku na druhou stranu - vzdálenostně to vyjde na stejno, ale z kontroly se budeme vracet stejnou cestou...jak jsme později zjistili, zdaleka jsme nebyli jediní, kdo tu šli blbě...

Chvilku se zdržíme, protože se nám jaksi ztratí značka - cesta se ´roztrojuje´...ale panička vyndá mapu a k jejímu vlastnímu překvapení nám to i pomůže :-). Jde se nám docela hezky, dokavad nezačnm potkávat lidi vracející se od kontroly...to je trochu deprimující, ale pořád si panička udržuje dobrou náladu...Hostýnské vrchy jsou opravdu vrchy a tak cesta vede pořád buď do kopce, nebo z kopce...

Konečně dorážíme k té blbé kontrole a vracíme se zpátky...jenže to už Aretka začíná brzdit - a panička slíbila Áje, že ji vrátí v pořádku ( den po treku se totiž chystají na Slovensko ). Chvilku si sedáme na louku a přemýšlíme, co dál. Areta by to asi skrz ušla, ale nemohli bysme si jít svým tempem...a v tu chvíli se paničce v hlavě objevilo heslo, podél kterého jsme se zbytek treku řídili - když už flákat, tak pořádně...

Hned se toho panička chytla, a umanula si, že půjdeme na 2 bivaky...a jelikož je panička strašně tvrdohlavá, tak se tohoto šíleného nápadu držela i potom, co o něm začla přemýšlet trochu realističtěji ( např. že v baťohu máme opravdu jen povinnou výbavu...pořád jsme vycházeli s tím, že se dneska v noci nebo zítra ráno vrátíme...:-)).

Takže když vlastně teď máme tolik času, tak jsme následující dvě hodiny strávili nehorázným poflakováním a válením po louce...pár lidí nás s nechápavými pohledy předcházelo a moc nevěřili, když jim panička říkala že jdeme na dva bivaky...po tomto nehorázném lenošení jsme se ´hezky pomalu´ vydali dál-za chvíli nás dohnala Bára s Pavlem, ke kterým jsme se připojili a došli až na nějakej příšernej kopec do příšerné hospody ( ta hospoda docela bodla, akorát že v ní skoro nic neměli...).

No, v hospodě panička usoudila, že se pohybujeme moc rychle a že tímhle tempem bysme se před cílem pěkně nudili, tak jsme v milé hospodě strávili asi 4 hodiny...trekaři přicházeli a odcházeli, panička si krásně pokecala...chvilku ji napadlo, že by tu byl i docela dobrý bivak...jenže pak přišla docela zničeně vypadající Jany kamarádka ( kterou mě Jana doporučila, že prý určitě půjde na dva bivaky :-) - přeci jenom panička usoudila že na bivaku s někým bude větší sranda.

Tak chvilku po odchodu Julči a Zuzky se s naší novou spoluchodící vydáváme na cestu. Už toho nejspíš má docela dost, ale i za pomalého tempa nám cesta docela ubíhá ( panička je ráda že si má s kým povídat - ona si toho za ty 4 hodiny v hospodě užila málo :-)). Nakonec panička je ráda že se jde pomalu, alespoň se toho moc neujde :-).

Nakonec když se začne šeřit, tak se rozhodnem zabivakovat v krásnym lesíčku, panička i já rádi, že zase spíme pod širákem. Ze začátku spánek jen párkrát přerušil můj štěkot - ještě nějací opozdilí trekaři. Zato někdy kolem třetí ráno nějaká pitomá myš usoudila, že za každou cenu musí být u paničky ve spacáku...jakmile panička rozsvítila, myš honem zalezla pod pařez a chvilku byl klid...ale opravdu jen chvilku, ta odrzlá myš byla i vytrvalá, tudíž toho ze spánku už moc nebylo :-).

Ráno vyrážíme dál, konečně se má dorazit do nějakého města, kde panička za svůj už opravdu skromný finanční obnos, co ji zbyl z Loun, hodlá koupit nějakou snídani a jídlo na další den ( zbytek jídla samozřejmě zůstal ve stanu...). Nakonec nakoupíme plno rohlíků, půlku chleba a 2 předražené paštiky...ve městečku u krámku potkáváme další trekaře, kteří zde bivakovali na autobudové zastávce. My dostáváme nažrat ( já sice normálně ráno nežeru, ale Areta jo, tak na ni přeci nebudu jen blbě koukat :-). Paničce se na zastávce líbí, pořád ještě přicházejí další trekaři, tak s odůvodněním že po jídle máme mít klid, zastávku prodlužuje...nakonec čekání přestane naši spoluchodící bavit, a prootže ještě předpokládá, že by mohla dneska dojít do cíle, vyráží dřív, s tím že my ji stejně za chvilku doženem...původní plán byl vyjít čtvrt hodinky po ní, jenže pak přichází Láďa, otvírají hospodu ( ehm čas oběda...)...tak se ta čtvrthodinky krapet protáhne...ale ve čtvrt na dvanáct jsme už zase na cestě :-).

Tentokrát už máme jisotu, že jsme téměř poslední-za námi Láďa s Chosíkem, hovawartek a ovčounek.  A minimálně na Láďu hodláme cestou počkat-bivak ve Fryštáku na náměstí vypadá lákavě :-). Konečně vycházíme z města a dostáváme se zpátky do ´hor´. Sice sluníčko docela praží a oba odmítáme pomáhat ( já docela znuzenej proč musim být na vodítku, když se takhle táhnem...).  Následuje moc hezký kus cesty, v podstatě pořád horami, jedinou chybu má to značení, že občas nejít skoro poslední a nemít ty cestičky vyšlapaný, tak je nenajdem...i tak si dáváme jednu pauzičku a panička si zalepuje puchýře ( přeci jen milý botičky se v Lounech krapet proděravěli...) a obědvá ( 3 rohlíky s půlkou paštiky :-)).

Za chvilku nás dohání hovawartek s ovčounem, se kterými se střídavě předcházíme...nakonec vyšlapané cestičky zklamou ( páč přichází asfaltka ) a my se krapet ztratíme...naštěstí potkáme hodné lidi u nějaké chatičky, kteří nám nejdříve řeknou, že už tu asi tři lidi šli ( což nás docela vyděsilo, z 80 startujících, to jdeme určitě blbě :-))...a panička od nich ještě vyškerá trochu psích granulí ... to nás ale předběhl už i Láďa, naštěstí všechny tři opět najdem v nejbližším městečku v první hospodě - kousek před tím také doženeme naši spolušlapající, která čeká na odvoz...).

V hospodě zjistíme, že dojít dneska až do Fryštáku vážně nestihnem, navíc se venku pomalu rozprchává ( slíbené přívalové deště ), tak naplánujeme kemp v držkové ( panička spíš nějakou zastávku, páč zbytek peněz utratila za rohlíky, chleba a paštiku :-)). Když Láďa zjistí, proč se na ten kemp netvářim moc nadšeně, pohotově nabídne že ho nějaká ta stovka nezabije ( díky paniččině deseti-koruně se mu podařilo dneska dopoledne vyhrát krásný penízky :-)...a hned se paničce šlape mnohem líp...aspoň se má na co těšit...teplíčko, suchoučko, sprcha...

Milá přeháňka se za chvilku opravdu v přívalový déšť promění a vytrvale leje až do večera. Zlomyslný Broňa :-) nám ještě k tomu přes cestu vykácel skoro les, tak za vytrvalého přelejzání stromů pomalu postupujeme dál. Ta blbá Držková je staršně daleko...začíná se stmívat...kurva ty puchejře jsou hnusný...za mnou se pořád ozývá něco jako ´ty blbej pse, nevíš jak je pomalu?´ - opravdu nevim, konečně se ochladilo, takže i Aretka trochu ožila, já jsem byl ´přeodpočatý´ z tej hospody...

Suverénně promoklý, zasr*** od bahna, dorážíme do kempu...se divim že se nás nelekli a pustili do chatek i nás, psy. Samozřejmě první co mě napadlo bylo vyskočit do postele...naštěstí na nich ani povlečení nebylo a celkově byli takové neurčité barvy, že se to pak ani moc nepoznalo...

My zůstáváme odpočívat v chatce, panička vyráží do sprchy a na chvilku do hospody, na vynikající polívku...ráno máme budíček na pátou a vyrážíme dál...už jenom kousek a jsme ve Fryštáku ( asi 15 km ).  Naštěstí už neprší, tak se jde i docela hezky...docela ženeme, abychom stihli časový limit ( fuj, není 52 hodin ale jen 50 )...

Hovawartek s ovčákem se od nás odpojí - už se těší do cíle. Kdežto panička s Láďou svádí o poslední místo boj až do konce...ve Fryštáku v neděli ráno žádný hospody otevřený nejsou, tak volný čas trávíme asi 50 metrů od cíle před jediným otevřeným krámkem...20 minut hnusného mrznutí v totálně promočených věcech a můžeme do cíle...úžasný čas- 49 hodin a 59 minut...minuta před koncem limitu. Láďa startoval po nás, tak má ještě chvilku čas...nakonec boj o nejpomalejší čas vyhrál on - přesných 50 hodin...byl o minutu pomalejší :-)).

Hnedka následuje vyhlášení, balení a domů...Kamila nás hodí do Otrokovic na nádraží, tak nás čeká jen tříhodinová cesta vlakem. Jede ještě Petr s Gerou...chudák jediný spolucetující v kupéčku...celý tři hodiny musel poslouchat bláboly o dogtrekkách :-).

Fryšták se vyvedl a poznali jsme dogtrekking i z jiné stránky - jenže asi stále zůstaneme u našeho ´rychlého´ chození...mě to baví víc a když jdem rychle a popobíháme, vydržím celou cestu táhnout, takhle přijdeme o společný večer, a na Fryštáku jsme přišli o striptýz, k Milošovým 70. narozeninám - ještě že ho stihl zachytit i pohotový kameraman :-)).