Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lavinové soustředění 2009

11.-18.1. jsme strávili skvělý týden v Železné Rudě/na Špičáku na lavinovém soustředění.

Soustředění probíhalo na Špičáku, kde většina účastníků bydlela a i my jsme tam trávili většinu času. Akorát bydlení jsme měli v Železné Rudě (přes týden, na poslední dvě noci jsme se stěhovali na Špičák, protože náš penzion byl už obsazen).

Jak vypadal takový běžný den?

Po probuzení jsme vyrazili na venčící procházku podél potoka. Po snídani jsme autem dojeli na Špičák a dopoledne se věnovalo lavinám. Na oběd jsme se vraceli k nám – většinou bylo menu z dvojích těstovin s omáčkou. Údajně čtyři porce pro dva lidi akorát J. Po krátkém odpočinku (to se mě vždycky hrozně chtělo :-P) jsme vyrazili opět na Špičák – tentokrát ale cvičit poslušnost (a především kužely) a většinou už né autem, ale hezky pěšky procházkou po louce. Po cvičení jsme uklidily psy zpátky k nám na chatu a daly jim večeři.  Po chvilce jsme je vyvenčily a zavřely do pokoje. Tím pro ně denní program skončil a byl čas na odpočinek. My jsme vyrazily znovu na Špičák, znovu pěšky, ale po silnici. Tam jsme povečeřely a střídavě v pozdních nočních či brzkých ranních hodinách jsme se vracely zpět na chatu J. Následovalo poslední vyvenčení psů a šlo se spát…

 Výcvik

Tjabo viděl laviny poprvé v životě, tak jsem byla docela zvědavá, jak bude reagovat (a přemýšlela jsem, jestli ta přihláška na RH-LA nebyla trochu unáhlená…). První trénink byl trochu rozpačitý. S Klárou nás samozřejmě rozdělili, naštěstí jsem se dostala do skupinky s Hankou Kremlovou, se kterou jsme šly část Fryštáckého dogtrekkingu 2006 – mě připadalo, že ji odněkud znám, ale nebyla jsem si úplně jistá odkud. Až po prvním štěkání ke mně přišla s otázkou o letošních dogtrekkách – taky jsem jí byla povědomá, ale prozradilo mě až to, ´jak volám na psa J´ - holt labradorů je hodně, ale žába je jen jeden J. Naštěstí výcvikové názory Hanky se trochu lišili od názorů vedoucího našeho družstva, který nám chtěl hnedka zahrabat osobu, ač jsem říkala že jsme laviny ještě nedělali…no, naštěstí jsme na další tréninky dostali Kláru a Hanka nám zůstala. 

Takže Tjabo ve výcviku úspěšně pokračoval. Postupnými kroky se naučil značit úplně zahrabané figuranty a brzy se dostal i k hledání. Na konci týdne mě shodně Klára i Hanka tvrdily, že to bez problémů na zkoušky je. No, já jsem měla v hlavě tisíc a jeden katastrofický scénář, co by se mohlo stát J, takže jsem jim moc nevěřila.

Relaxace 

Ale soustředění nebylo jen cvičení, tak jsme si poslechli zajímavou přednášku o lavinách, byli jsme na exkurzi na horské službě, pověčeřeli jsme v pizzérii, na rozloučenou jsme byli na grogu pod sjezdovkou, s Tjabákem jsme si udělali procházku k Čertovu jezeru…

 

Zázraky se dějí, aneb jak Tjabo nesežral Simona

Nejdřív jsem měla trochu obavy o soužití Tjabáka se Simonem v jednom pokoji. Kupodivu to oba přežili ve zdraví a Tjabo se den ode dne měnil. Nejdřív se k němu Simon nesměl moc přiblížit, aby po něm nevyjel. Pak moje lenost způsobila, že jsem Tjabáka v nehorázně brzkou ranní hodinu poslala na venčení s Klárou a Simonem, a kupodivu se všichni vrátili celí. K mému překvapení se při jedné procházce spolu kluci začali i honit. A když si Tjabák jednou večer nesl svoji rukavici a Simon mu jí začal brát, Tjabo mu opravdu neskočil po krku, ale začali se spolu přetahovat a honit se. To jsem opravdu nevěřila svým očím, protože kdyby se ještě před týdnem Simon na jeho rukavici blbě podíval…

 

A výsledky?

TJABO:

-Naučil hledat a označovat osoby pod sněhem.

-Už se nemusim bát, že sežere Simona.

-Složil zkoušku RH-LA

 

Náš spolubydlící SIMON:

-Složil zkoušky RH-LB, ZLP2

-Naučil se nový povel : Na postýlku…na svoji!!

Takže na první pohled je vidět, že soustředění bylo úspěšné J.

 

Chtěla bych poděkovat…

Hance Kremlové a Kláře Kmoníčkové za cenné výcvikové rady, Kláře dále za odvoz, psychickou podporu a bezbřehou trpělivost (především před zkouškama :-P).

Monice a Petrovi Pospíšilovým za zorganizování skvělého soutředění, výborné večeře, zajištění techniky…