Jdi na obsah Jdi na menu
 


V pondělí odpoledne sedíme ve vlaku na Moravskou Třebovou, odkud chceme vycházet. Krom toho, že vlak z Přelouče má opět zpoždění a skoro nám ujel přípoj v Pardubicích, píše Michal SMS. Jsem v Zábřehu, počkám na vás v Olomouci. Cože?!!! Jakto že v Zábřehu? To už paničce dochází trpělivost...kur** jak může být někdo tak blbý a po výslovné domluvě jet někam úplně jinam?! Nebyl snad dohodnutý sraz v Pardubicích? Po proesemeskování neskutečných peněz se Michal nakonec objeví včas v České Třebové, odkud všichni 3 vyrážíme vlakem do Moravské...

Tjabo i Aretka dostávají proti-sluneční chladící ´oblečky´ a vyrážíme směrem na Jevíčko.  Když se konečně z Mor. Třebové vymotáme ( obchody, hospody :-), nalezneme krásný potok pro nás, pejsky...no ale stejnak asi po čtyřech kilometrech zjistíme, že je vlastně moc vedro, a nejlepší bude dát na nějakém vhodném místě pauzu a jít v noci. Takové místo se naskytne překvapivě brzy, v blízkosti tábora, kde ještě vyškemráme vodu. Rozvalíme se u soukromého rybníku u ohniště, uvaříme těstoviny s masem ( teda Michal je měl s pomazánkovým máslem ).

U soukromého rybníku se už rozvaluje partička místních puberťáků, které nejdříve chci sežrat, ale pak zjistím že je s nima docela sranda- hází mě a Aretce do vody klacky a diví se tomu, jak skáčeme...ale aspoň se vyblbnu a panička má ode mě klid. Po dojezení večeře se chtějí jít kouat i paničky...no, nakonec při představě těch pijavic na dně a ledové vody to skončí se smočením nohou a celý se koupe jen Michal...

Pak přijíždí místní ´inteligentní ´ myslivec, který bezdůvodně sprdne místní puberťáky,dá se s námi do řeči a nezapomene nás upozornit, ať tu ty pejsky nenecháme, aby je nemuseli střílet. Tím pro mě raději končí pohyb na volno ( jak jsem se skoro až doteď pohyboval ) a panička si mě raději dává na postroj.

Navečer vyrážíme dál, směr Jevíčko. Chceme dojít až do Kladek, ale člověk míní...libujeme si jak je ta Haná krásně rovinatá, pár domorodců si povzdechne jaký že to máme super prázdniny...čas ubíhá...a fuj. Najednou se začínáme škrábat nahoru do kopce...kudy to ta blbá značka vede?!...snad nás tudy nepošlou na treku...i když panička si ani moc nestěžuje, já ji krásně pomáhám...sice je ještě dost teplo, tak zastavujeme u studánky pro vodu...ale nejhorší je ten těžký baťoh...ještě že na treky nosí panička jen povinnou výbavu. Jen se stihnem vzpamatovat z jednoho kopce, lezeme na druhý...po pracném vyškrábání nahoru zjistíme, že se jmenuje Hušák, vyndáváme čelovky ( teda jen Michal s Ájou, panička má půjčenou čelovku od Tomáše, ale zatím v ní nemá baterky...) a vydáváme se na cestu směr Kladky...

Za plné tmy v lese míjíme sovětský hřbitov, či co, a už jen kousek po asfaltce, přes nějakou vesnici-dáváme malou pauzu a svačíme papriku :-), a chvilku před půlnocí se dostáváme do Jevíčka. K velkému zklamání ( paničky a Áji ) a k velké radosti ( Michala ) tu nemají otevřenou normální hospodu, tak dáváme pauzu na náměstí. Na paničce se projeví spánkový deficit, po ´večeři´ si najde vlastní lavičku, stulím se jí k nohám a společně ( k velké radosti Áji a vzteku Michala ) usínáme.

Vzbudí nás nějací turisti dtazem, kde je tu benzínka, nebo alespň hospoda. Moc je nepotěšíme, páč benzínka je už zavřená a pořádná hospoda taky...ale vzbudíme se a Michal využije situace k tomu, abysme šli dál. Nedá se říct, že s jeho návrhem panička či Ája vyloženě souhlasí, ale pravda je, že spát na náměstí je značně nepraktické-ráno se musí brzy vstávat.

Z Jevíčka vyrážíme směr Konice, kam si Michal mylně myslí, že nás dneska dotáhne...naštěstí ( pro Áju a paničku ) se modrá značka, po které teď chceme jít, přeznačuje, a nevede na stejných místech jako na mapě. Tudíž u Jaroměřic, kde se modrá měla dávno odpojit a aještě ani nezačala, vyhlašuje panička s Ájou stávku a vydávaj se na krásné fotbalové hřiště - Michalovi nezbývá nic jiného, než se s bivakem přizpůsobit většině, tak jen doufáme, že tu ráno nebude trénink...

Noc proběhla bez problémů, jen panička skoro umrzla-rozhodla se vyzkoušet svůj ´nový´ odlehčený dogtrekkový spacák ( jednoduše z toho starého odoperovala takovou tu bílou zbytečnost zevnitř :-)). 

Ráno v Jaroměřicích nalézáme modrou značku a vydáváme se po ní směrem Kladky. Šílený krpál nahoru k nějakému hradu je docela dobré probuzení :-) a panička si chválí jak jí hezky pomáhám...beze mě a s tímhle báglem by jinak byla v pr***. Od hradu je to zase z kopce, což si ale panička není jistá jestli je lepší nebo horší, protože mám trochu moc energie a zarputile odmítám reagovat na povel ´pomalu´. Michal vysloví spásnou myšlenku, že tudy ta modrá vůbec nemá vést - a nám bylo divné, proč celou cestu kouká do mapy :-).  

Na autobusové zastávce v Nectavě si dáváme něco jako snídani a vymýšlíme, jak sehnat paničce mapu. Ája má úžasnej nápad, že budem zvonit u domorodců, a ptát se jich, jestli tu mapu náhodou nemají a náhodou by nám ji neprodali, že ji nutně potřebujeme. To se nelíbí Michalovi, a tak navrhne svůj nápad-půjdeme na Bouzov a tam tu mapu koupíme. Začne protestovat Ája, že je to prodloužení o 15 km...no, panička raději jen čřeká, jak se to s její mapou vyvrbí a docela se baví :-). Sama se spíš přiklání k návrhu ´od domorodců´ a svou lenost zastírá názorem, že přes Bouzov stejnak půjde trek, tak nemá cenu tam teďka chodit. Nakonec nalezneme zlatý kompromis, naprosto vyhovující všem-doplazíme se k Nádrži, a Michal se objetuje a do Bouzova zajde, zatímco my mu pohlídáme baťoh.

Další šílenej kopec a jsme v Kladkách, kde mají otevřený krámek, tak doplňujeme naše zásoby jídla. A přesouváme se k nádrži...tam panička s Ájou zvolí nejprve válecí a potom dospávací taktiku a užívají si prázdnin :-). Já s Aretkou se vykoupeme a pak následujeme přikladu našich paniček... po vzbuzení si uvaříme polívku a čekáme na Michala...už by tu měl dávno být...vo co, nikdo nás nikam nehoní, tak si nestěžujeme...dokonce se nám podaří vidět plovoucí užovku-tím sice končí jakékoliv moje koupání i paniččiny nápady o vlezení do vody, ale za podívanou to stálo...

Nakonec se Michal přeci jen vrátí, ztratil se, došel na Bouzov, al po mapě se neptal, sní zbytek polívky a vyrážíme dál. Po zelené do Jesence a odtama do Konic. Cesta to byla velmi povedená, páč se paničce podařilo vyhrát kofolu a Áje pivo :-). Michal byl opět zabrán sledováním mapy, paničky drbali a na značky nekoukali...a tak jsme odbočili o chvilku dřív...krásná polní cesta a v dáli město. Teda spš roztroušená vesnice, ale Michal byl přesvědčený, že to jsou už Konice...paničky byli přesvědčené, že to Konice nejsou, a tak se vsadili...místo do Jesence jsme sešli do Dzbelu ( blbej Dzbel, tam jsme být neměli a i při treku jsme do něj blbě sešli, a zase z druhý strany ). Prvních domorodců jsme se s napětím zeptali, jestli támhleto s tím kostelíkem jsou Konice-za velké radosti paniček nebyli :-). Přes Jesenec jsme po silnici došli do Konic, kde jsme zalezli do první hospody-restaurace co se objevila. Krom vyhraných nápojů jsme si dali i večeři a dál pokračovali až za šera.

Vymotat se z Konic, a to ještě správným směrem, byl při šetření barvy na značky úkol takřka nadlidský. Nakonec jsme se dostali na nějaký konec města, i polní cesta by tam byla - když Michal začal zkoumat mapu a zjistil, že pokud je tahle cesta správná, tak musí Slunce zapadat na severo-východě...no, zbytek smečky si myslel že jdeme dobře, nebo alespoň se mu velmi zamlouval ten les na konci pole, kde by se dalo v případě potřeby přespat...takže se panička s Ájou smířili se západem Slunce na severo-východě, a zatvrzele odmítaly se vrátit. Naštěstí udělaly dobře, Michal samozřejmě šel s nimi, a navíc se ta značka přeci jen objevila. Tak z bivaku v lese nic nebylo a pokračovali jsme do Ochozu, kde se nám značka na chvilku znovu ztratila-ale to bylo chybou v Michalově starší mapě.

Pomalu jsme se začali blížit k prameni Ochozské kyselky, kde nás tak trochu překvapil úžasný randál...že by nějaké slavnosti? Omyl...pouze se dětský tábor díval na velkoplošnou televizi...:-). To už jsme byli v Rakovském údolí, a když přestalo být slyšet to promítání z tábora, rozhodli jsme se pro bivak.  Sice cestu, u které jsme spali lemovaly pouliční lampy, ale naštěstí nesvítili. Panička mě zcela nedobrovolně strčila taky do spacáku, prý aby jí nebyla zima. Pak asi půl hodiny štelovala se zipem, než se jí podařilo ten spacák zapnout...noční klid vyrušil jen jeden motorista a divoké prase, na které jsem začal šíleně štěkat...

Ráno jsme se vydali dál Rakovským údolím podél Pilavky směrem do Náměště. V údolí byl většinou stín a hlavně potok, takže se šlo docela dobře. Přes nějakou vesnici, kde jsme s Aretkou dostali oblečky proti slunci a už jsme byli v Náměšti.  Paničky na první pohled zaujalo koupaliště, a jen velmi neradi se ho vzdávali ve prospěch nákupu ve městě.

Cestou do města jsme šli přes zámecký park, kde měl ten den začínat folkový festival Zahrada. Panička s Ájou se šly osvěžit kofolou, u stolu Ája neodolala a nalila do ní trochu rumu. Což velmi zaujalo jednoho pána, který s výkřiky ´A já si myslel že jste slušný holky, když jste si koupily kofolu..´ přišel k nám a nalil do kelímku s kofolou ještě něco, co prý byla ženšenová vodka. Schovali jsme si baťohy u stánku, kde si předtím Ája koupila tričko a šli do města. Michal jít nechtěl, že prý tu počká...nepočkal, beze stopy či slova zmizel. Tak jsme se po návratu z města vrátili na koupaliště, po mírném překecácání a slibování že ti psi vážně nepudou do vody a budou uvázaný u plotu jsem tam mohli já s Aretkou.

Za chvíli přijela paniččina kamarádka z ICQ s labradorem Coodym, Lucka. Nejdřív se mi moc nelíbil, a já jemu také ne, ale pak jsme si na sebe naštěstí zvykli. Panička si krásně popovídala s Luckou a jejími rodiči, přičemž její slova o neškodnosti dogtrekkingu se jí promítli v hlavě hodněkrát při posledních 10 km Hanácké štreky :-).  No ale vypadá to, že Coodyho s Luckou brzy uvidíme na nějakém MIDu, tak už se těšíme. Konečně se zase posílí labradoří trekařská základna :-).

Chvíli ještě pobydem na koupališti, paničky se rozleží, ale vědomí že dneska chceme dorazit do Cakova je zcela nedobrovolně zvedne a jde se dál. Sice je to jen kousek, ale ty baťohy jsou nějak moc těžký...a je nějak moc velký vedro...jako spása se objeví sklad starých pneumatik.  Po asi půlhodině usilovného zkoušení a přemýšlení, jaký dopravní prostředek bude nejlepší, panička s Ájou vykutálí na náměstí každá jednu obrovskou pneumatiku - a v ní úhledné zasazený baťoh :-). Jenže hnedka na ně z jednoho domu začně řvát nějaký chlap, co s tím chceme dělat a kdo nám to dovolil...tak raději baťohy vyndáváme a pneumatiky posíláme z kopečka zpátky do skladu. Milému pánovi pak vysvětlujeme, na co jsme se potřebovali - nakonec se tomu docela smál :-).

Táhnout baťohy na zádech se nám vážně nechce, tak nastává druhá možnost. Dorážíme na předměstí Náměště, sedneme si k poslednímu baráčku na trávník a začínáme stopovat. aut jezdí málo a žádnému z nich se nezdá lákavé vzít dvě špinavé holky, dva ještě špinavější psy a dva totálně zasr*** baťohy, a my dostáváme hlad...konečně paničky napadne nějaká rozumná myšlenka, vytáhnou vařič a začnou ohřívat párky. Nezapomínají při tom stopovat, co kdyby náhodou, ale docílí nanejvýš toho, že se ty lidi za volantem řehtají jak koně :-).

Začíná být dost hodin, tak po jídle přeci jen vyrážíme na cestu pěšky. Bylo to blíž než jsme si mysleli, tak se brzy dostáváme do Cakova k turistické ubytovně. Vlezem dovnitř a vyhrne se na nás kupa dětí- jéé pejscíí. Poté i pár vedoucích ( je tu tábor :-)) a když jim řeknem co tu děláme a co chcem, pujčují nám klíček od chatky s tím že jej zítra vrátíme a že nás tu nikdo neviděl a nikdo o nás neví :-). Jen že tu večer bude nějaká noční hra, tak by bylo lepší abysme někam vypadli...

Rádi posloužíme, paničky jsou nadšené z chatky, dají nám nažrat a vypadnou do hospody. Tam potkají Michala, který vypadá dost zničeně ale nijak zvlášť s nimi nekomunikuje...kolem jedenácté se vrátí do chatky, s tím že se zítra budou pouze ´psychicky připravovat na trek´ a nikdo je nedonutí k jinačí fyzické aktivitě než je vystěhování chatky a postavení stanu...

Pár fotek od Áji z našeho předtrekového výletu a Hanácké štreky naleznete zde: http://album.volny.cz/stybbinka

 
 

Portrét