Jdi na obsah Jdi na menu
 


V pátek je to opravdu narychlo, protože v 13:45 a přijde panička ze školy a v 14:11 nám jede vlak...ještě že to je na nádraží tak blízko...máme vyhledaný krásný spoj, takže přestupujeme jen v Kolíně a na Hlavním nádraží v Praze a v 17:00 jsme v Komořanech. Trošku se projdem kolem chatiček, než se nám podaří najít cvičák-no co, mě se procházky líběj, jen se panička musela táhnout s tím báglem :-).

Panička staví stan, přičemž mě se daří dělat neuvěřitelný bordel. No co, celý den jsem nic nedělal, tak podle mého názoru na to mám právo ( tady se můj názor trochu liší s paniččiným ). Konečně je stan dostaven, panička bere hračku a za mého neuvěřitelného nadšení si jdem zkusit pár překážek.

Za chvíli následuje prezentace, odevzdání očkováků a přerozdělení do skupin-a už se začíná cvičit. Přijdeme kapku dýl, protože panička urputně zahání hlad a nevšimne se, že se už cvičí :-)). Každopádně já jí dělám jen radost ( jak jinak :-)), ač jsou kolem háravky, já běhám, těším se na běhání a nehraju si na lemru. Trénujeme kratší parkury a panička si jen přeje aby mi to nadšení do zejtřka vydrželo...

V sobotu dopoledne jsou na programu závody-nejdříve jumpingová zkouška. K paniččině překvapení mě elán neopustil, zkoušku zaběhnu na výborně s 5 trestnými body...chyba uprostřed slalomu. A dokonce s úžasnou postupovkou-asi 3,8 m/s !!-teda ona ta postupovka zas tak vyjímečná není, ale na moje poměry je to velké zlepšení. Bohužel parkur byl docela jednoduchý a hodně psů doběhlo bez chyby-tudíž nás to hází na 7. místo ( z 13).

Následuje zkouška agility, na které nám docela záleží. Parkur je trochu složitější než jumping, ale né o moc. Panička je zvědavá, jak se předvedu na zónách, které jsme poslední dobou pilně cvičili. A světe div se-jak zónu na kladině, tak zónu na áčku udělám a už to vypadá na čistou zkoušku s docela úctyhodnou postupovou rychlostí ( asi 3,7 m/s )...ale  na konci to panička zblbne. Moc brzy se uhne na stranu, tak mířím rovnou do tunelu a skokovku míjím...skoro jsem nakouknul do tunelu, naštěstí mě panička včas zavolala a parkur jsme dokončili...ale až do té doby, než se vyvěsili výsledky panička nevěděla jestli jsme doběhli, nebo ne ( resp. si nevšimla, jestli jsme se u toho tunelu diskly...). Naštěstí nediskly, takže to už máme 2. A1 na výborně ( tentokrát s 5 trestnými body za odmítnutí ). Těch 5 TB nás vyřadilo ze hry o lepší umístění, takže jsme skončili na 9. místě ( z 14 ), ale panička byla spokojená...ještě pořád mě nepřešla moje super nálada a běhal jsem s nadšením-a o to přece jde.

Následoval první běh družstev. Já jsem si ještě ráno sehnal do své kategorie družstvo- kříženka dobrmana a německého ovčáka Sára a australská ovčačka ( jak jen se jmenovala?).  Celkem soutěžilo v naší kategorii 5 tříčlenných družstev, a my byli snad jediné, které mělo samé A1...no co, aspoň to zkusíme...

První se běžel OPEN. Parkury byli ( překvapivě ) o poznání složitější než při zkouškách, ale dalo se to. Akorát se paničce ani trochu nelíbilo, že se áčko šlo 2x...z našeho družstva jsem já s paničkou startoval jako první. Po překonání pár nástrah parkuru jsem se dostal blíž k plotu a co nevidím- za plotem stojí člověk !! Hnedka jsem se k plotu přiřítil a spustil štěkot...naštěstí jsem se nechal přivolat a jako ohraničení parkuru sloužil právě plot-takže jsem se nediskl. No, co není, může být...na předposlední překážce panička doplatila na to, že se mi zrovna chtělo běhat a nestačila mi...tři překážky vedle sebe a pejsku vyber si-no a já si vybral špatně :-).

Naštěstí jsem nediskl celé družstvo, jen za mě dostali 50 trestných bodů :-). Ale protože se skoro z každého družstva někdo diskl, pořád jsme ještě měli šanci. A zbytek družstva doběhl v pořádku...

A následoval jumping, kde jsme paničku náramně překvapil. Při prohlídce už zjistila, kde skončíme ( ale neskončili jsme :-) Taky si panička nebyla jistá jestli ještě bdu chtít běžet-na svoje zvyky jsme dneska běhal až moc dobře a rychle...ale stal se pravý opak...právě mě to ZAČÍNALO bavit. Už od začátku jsem každý další běh zaběhl lépe...nakonec to skončilo úplně čistým jumpingem s třetím!!! nejrychlejším časem ze všech L-ek ( přede mnou byli pouze 2 borderky, ovšem další jsem nechal za sebou :-)). Panička tomu nemůže uvěřit a užívá si jaké to je, mít rychlého psa. Ve skrytu duše doufá, že to nebyl jen chvilkový útlum, ale že přišel zlom ( stejně jako při canicrossu a bikejoringu ) kdy mě to pořádně začalo bavit...no uvidíme na dalších závodech...

Po závodech se ještě chvilku trénuje agility, ale pak toho už s paničkou necháváme...sice ji láká zaběhat si ještě s rychlým psem ( protože je možné že ji k tomu už nikdy příležitost nedám ) ale pak odolává pod heslem ´v nejlepším se má skončit´.

Tak dostávám večeři, chvilku odpočívám a pak s paničkou vyrážíme za odměnu na dlouhou procházku. Je také za co- obě zkoušky jsem zaběhl na výborně, diskl jsem se jen jednou, a to kvůli tomu že jsem byl moc rychlý ( to je hnedka ´hezčí´ dis než když je to kvůli háravkám ) a jumping jsem zaběhl úplně suprově, že to snad ani líp být nemohlo...v součtu zkoušek jsme skončili 6. a v družstvech 2. ( od prvního místa nás dělilo méně než 4 trestné body ). Panička má radost a já to z ní cítím...

V neděli je na programu dopolední soutěž v tanci se psem, které se bohužel neúčastníme, protože panička nechala doma CD. Potom následuje psí olympiáda. Nejdříve běh (asi na 60 metrů ). Tam si to panička trochu nevypočítá a zavolá mě moc brzy, nestihne mi utéct a u cíle mě zbrzdí...ale i tak mám dost dobrý čas.

Potom skok vysoký...tady paničku docela přijemně překvapím-bála se, abych nezačal překážku až bude moc vysoká podlézat. To mě ale ani nenapadlo a ani v invazi borderek jsem se neztratil...po tom, co jsem vypadl, se překážka zvýšila už jen 2x.

Zato skok daleký byl docela tragédie...né že bych neuměl skákat do dálky, ale prostě v tom nevidím dostatečný důvod, když se dá šlápnout doprostřed...teda jsem si aspoň myslel že se dá- a tak jsem se skoro přizabil :-)). Tak toho radši necháváme...ale panička mi byla ještě vděčná-byl oběd, a dko dřív přijde, dostane párek ( kdo přijde pozdě, zbyde na něj masový karbanátek :-).

Po obědě je už únava znát jak na paničce, tak na mě. Na programu už je jen trénink, ale panička cítí že toho už oba máme dost, tak se rozhodneme už odjet domů ( učení nenávistně čeká na stole)...ale na to není čas myslet,převládá nadšení z perfektně ( a také užitečně ) stráveného víkendu.