Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je to skoro rok, co jsme přestali agilitit a skoro půl roku, co jsme se neviděli s naší kamarádkou ze Sezemic Bárou. A tak jsme jednu krásnou neděli vyrazili na výlet. Naposledy jsme byli v okolí Třemošnice a procházka, co jsem já vymýšlela se trochu zvrtla...tak teďka vymýšlela trasu Bára.

Vycházeli jsme ze Slatiňan a celkem měla trasa něco kolem 25 km, takže pohodička. Skoro jsme ani nestačili vyjít ze Slatiňan, když jsme potkali parádní polorozpadlý barák.

Obrazek

To jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a tak jsme chudáka Báru hnedka schovala, aby měl Tjabák naprocházce nějaký zpestření. Další zastávka byla opodál na Kočičím hrádku,

Obrazek

kde jsme zkoušeli kolik místa zaberou tři psi :-P.

Obrazek

Hned nato byla zastávka na věžičce U Chlumu, kde nás ale víc zaujal spadlý strom.

Obrazek

 

Obrazek

Kdyby jsme věděli kolik jich cestou ještě potkáme, asi bychom mu nevěnovali tolik pozornosti. No ale taky se to tu jevilo jako ideální místo na svačinu...a usoudili jsme, že musíme trochu přidat do kroku, jestli chcem ještě dneska dojít domů. Sice jsme trochu zrychlili, ale jen na chvilku, než se nám ztratila žlutá značka. Kdyby jsme s Tjabákem neblbli na stromech,

Obrazek

tak ji asi nenajdem. Samozřejmě že vedla přes ty největší polomy...

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

...no vlastně nevedla - kdekoliv bylo popadaných víc stromů, byly na nich místo značek jen velké žluté fleky...nějaký ´vtipálek´ si s tím dal tu práci a značky zamaloval. Takže jsme se sice trochu ztratili, ale hned jsme se zase našli. A to už jsme byli v půlce cesty, u přehrady.

Obrazek

Obrazek

Takže rychle nějaké foto a spěcháme dál, protože začíná dost nepříjemně mrholit. Míjíme keltské hradiště a zpáteční cesta probíhá podezřele v klidu. Ale to je samozřejmě jen zdání, protože v nějaký vesnici kousek před Slatiňanama špatně odbočíme - teda odbočíme dobře, jen o chvilku dřív. To ale zjistíme až po kusu cesty a nechce se nám vracet. Naše cesta se pomalu ztrácí v rozbahněném poli a my marně doufáme, že narazíme na most, protože nás od značky dělí řeka. Most jsme sice nenašli, ale schůdnější místo se přeci jen objevilo.

Obrazek

Obrazek

Každá volíme cestu po svém. Bára skáče z kamene na kámen a já se snažím přejít po slizkém cosi.

Obrazek

Ač se to zprvu nezdá, moje cesta je výhodnější. Nespadnu tam a nekoupu se...chudák Bára takový štěstí nemá, vhodné kameny v půlce řeky skončí a tak ji nezbývá nic jinýho než si v půlce listopadu sundat boty a brodit se :-). Jen mě mrzí že jsem neměla foťák na dokumentaci...

Obrazek

Za chvilku opravdu dorážíme zpět do Slatiňan, dokonce ještě za světla.

Procházka byla super, jak psiska tak my jsme si ji parádně užili a snad něco podobného brzy zopakujem.

Za fotky děkuju Báře, více jich najdete na http://eba.rajce.idnes.cz/16.11.08_vylet_okolo_Slatanin/ .