Jdi na obsah Jdi na menu
 


V pátek přichází panička ze školy a místo normální procházky pořád něco cpe do krosny...pak mě nasadí psí baťůžky a místo k Labi jdeme na vlak...v motoráčku z Pardubic už panička kouká po Juliáně, která by jím také měla přijet. No, nenašli jsme ji, tak se v Chrudimi na nádraží připojujem k Petrovi a jeho německé ovčačce Geře a vyrážíme...

Panička mě nechává táhnout přes brašny, když v tom uvidím u plotu psa, trošku zaberu...no a milá přaska u brašniček to neudrží. Nic se neděje, ale panička si mě raději přepíná na obojek, pro případ že bych viděl nějakého zajíce...šlapem si tak v klidu po okolních lesích  a asi 13 km oklikou míříme do Slatiňan, kde máme v osm čekat na Gwen...

Gwen s grónským psem ( teda spíš fenou :-)) Dinou doráží a vyrážíme se nalézt nějaký bivak. Po pár km najdeme skvělé místo u skal...zatím co já večeřm, panička chystá místo na spaní...na nebi svítí hvězdičky a vypadá to na suchou noc...opravdu jen vypadá, protože kolem 3. hodiny ráno začína pršet...

No, mě se moc spát nechce, zvlášť když na dosah vodítka je Dina, kterou jsem si na první pohled zamiloval...no holt panička má smůlu, protože leží mezi stromem ke kterému jsem přivázaný a mezi Dinulkou...:-).

 Asi o půlnoci doráží Bára se sibiřským huskym Baltem, což se mi vůbec nelíbí ( přeci nenechám o půlnoci kdejakého vetřelce vlézt k nám do tábora)  a tak spouštím šílený štěkot.

V noci se každý baví po svém, lidská část s snaží spát, což jim z nudy kazím tím, že každou chvíli spustím ohlušující štěkot-to mě pak panička vraždí pohledem když musí vastrčit ruce ze spacáku a zakázat mi to...a také jsem paničce rozložil čelovku na 3 části...nevím proč tak nadávala, asi ji to už nešlo složit :-)..Dina krom toho že se spolu seznamujem hrabe Gwen těsně u karimatky úžasnou díru...

Ráno vyrážíme docela brzy, tentokrát jdu už bez brašniček a na postroji-to kvůli tomu, že čekáme sníh...procházíme oborou a milý sníh se už začíná objevovat, ale ještě se neboříme, tak je nám to celkem jedno...kolem 10. hodiny se Bára s Baltem a svým přítelem odpojují-jdou do hospody na kafe-s tím že nás v Hor. Bradle doženou...netušíme, že je vidíme naposled...cestou se jim podaří zakufrovat a v sobotu ráno odjíždějí z Třemošnice domů...

My pokračujeme směrem na Horní Bradlo...panička s Petrem navlíkají návleky-začíná cesta sněhem. Nám psům to moc nevadí, jsme lehcí a tak se proboříme jen občas z neopatrnosti...sníh je umrzlý tak částečně unese i lidskou část výpravy...částečně znamená to, že se panička asi při každém 5. kroku probořila po koleno do sněhu a když jsem zatáhl tak s krosnou neudržela rovnováhu a válela se ve sněhu...no ale nebyla sama :-). Když jsme se tímto sněhem dobrodili do Hor. Bradla, kde jsem měli čekat na Báru, snažili jsme se najít nějakou hospodu na oběd...no byli tam asi 4, z toho 3 zavřené a do jedné bysme všichni mohli až za hodinu, a nechávat nás venku se lidské části nechtělo, tak jsme šli dál...

Jelikož za normálních okolností všichni nadávají na asfalt a chtějí chodit po lesních či polních cestách, byla trasa vymyšlena tak, aby na ní asfaltu bylo co nejméně...to mělo za důsledek to, že většinu sobotní cesty jsme se brodili sněhem a panička byla úplně promočená.

Všichni se už těšili na 2 km úsek po silnici...ale ouvej, na silnici byl zvláštní typ nového bílého asfaltu, který byl na rozdíl od normálního šetrný k psím tlapkám, ale měl jednu velkou nevýhodu...při každém kroku se tam panička po koleno probořila...no nebýt těch dopravních značek tak by nikdo tu silnici mezi okolními zasněženými pláněmi nenašel...

To už jsme se dohrabali k přehradě Seč...pořád marně hledající nějakou hospodu kde bysme se ohřáli...všude měli zavřeno...holt jsme asi nešli ´v sezóně´ :-). Já nevynechávám jedinou příležitost abych se mohl vyválet ve sněhu. Asi o půl osmé dorážíme do nějaké vesnice těsně před Třemošnicí...a konečně nalézáme otevřenou hospodu kam můžem i my, psi. Panička si dává teplý čaj a já spokojeně odpočívám...

V televizi dávají počasí...hlastelka si z tepla studia optimisticky říká, že ´zítra vás probudí déšť´ a může být ráda že nikdo z lidské části ji neměl po ruce, páč by již byla nejspíše zaškrcená...:-). Nikomu se ven z toho teplíčka nechce, ale nakonec přeci jen vyrážíme...

Kousek za Třemošnicí bivakujeme, protože v lese se nedá dost dobře jít s jednou čelovkou...sice tentokrát bivak není tak ideální, ale co se dá dělat...panička mi obětovala její mikinu, prý aby mi v noci nebyla zima...tentokrát lehám a usínám, přeci jen 40 km, z toho většina hlubokým sněhem...

Ráno jsme zjistili že měla hlasatelka z Novy pravdu, protože se spustil krásný deštík...panička mě přikrývá pláštěnkou a kupodivu pod ní další 2 hodiny vydržím...zatímco paničce vesele promokává spacák :-).

A vyrážíme k Lovětínské rokli...cesta je skoro zajímavější než včera, už se nebrodíme sněhem, ale smekáme po kluzkém ledu, který pokrývá cestu...naštěstí v rokli je stále sníh a né led...v rokli vede nejzajímavější část cesty, např. brod-naštěstí paniččinejm botám je už jedno jestli o kapku vody míň nebo víc :-). 

Kousek nad Lovětín. rybníky se k nám na chvilku přidává Lenka s Azorkem, kteři nás konečně dohnali...spokojeně si ťapem do Heřmaňáku, kde následuje další občerstvovací pauza, tentokrát doprovázená hrou na harmoniku a pravým hospodským zpěvem od místních :-)).

Z Heřmaňáku jdeme do Slatiňan...sníh už taje, což se projevilo i na řekách, které nám občas kříží cestu...ze Slatiňan už je to kousek do Chrudimi, kde náš skvělý výlet končí. Celkem jsme nachodili něco nad 80 km. Domů jsme přijeli o půl osmé...

DĚKUJEME PETROVI A GEŘE ZA SKVĚLÝ VÝLET.

 

Náhledy fotografií ze složky Železné hory-trek